ORLOV.Jméno ruského agenta? Určitě by mu slušelo. Ale penzion sestejným názvem nás překvapil. Asi dlouho nesnese srovnání. Perfektní. I když -možná za to může moje slabost pro ranní vejce se slaninou a bohatostsnídaňového sortimentu. Padalo to do nás ale i večer během sledováníhospodského hokeje. To je už dlouholetá tradice při květnových prvníchžebříčcích.Kvůli tomu jsme ale do kraje dělostřeleckých střelnic aRadaru nejeli. Na mladou krev čekaly u Hostomic áčkové žebříčky, střední generace sibéčkově zadováděla a my vetoši jsme si dokázali, že to ještě ujdeme. Terén? Klasika,holt Brdy, ty nemají čím překvapit. Takže pohyblivé šutry a sem tam prudkýsvah. I s těmi šutry. Body? Budou. Některým se totiž závod povedl. Hlavně Vítkovi.Odstup od prvních se mu sice nelíbil, ale umístění na 7. a 4. místě je dobré.Petr byl v sobotu osmý, v neděli přes nadějný úvod dorazil dvanáctý,škoda těch chyb v závěru. Ani Tonda se zpátky mezi osmnáctkovou elitouneztratil, i když na...

Jako každý rok se na přelomu dubna a května koná ve Švédsku jeden z největších a nejslavnějších štafetových o-závodů. Jestli jste ještě nepoznali, o který jde, tak vám to prozradím – Tiomila. Vzhledem k větší finanční podpoře mládeže orientačního běhu se tohoto klání rozhodlo účastnit i naše TSM. Této šance jsme se rozhodli využít – přesněji já a Péťa. Účast na Tiomile byla zároveň pojata jako soustředění ve skandinávských terénech. Proto jsme vyrazili již v pondělí. Po cestě, která bez problémů opravdu nebyla (zablokovaná ručka -> přeřezávání lanek -> nestihnutí trajektu), jsme si dali intenzivní mapový (a saunový) záhul v jednodušších terénech v okolí Jönschöpingu a v pátek jsme již odjeli do klubovny v Tulinge v blízkosti závodu. Nikoho nepřekvapí, že cesta zase nebyla bez problémů (klesání výkonu -> 40km/h na dálnici -> odtahovka). V této chvíli se naše osudy s Péťou rozešli, jelikož má cesta pokračovala dál, k mému norskému oddílu Kristiansand. S Norákama jsem bouchl...

Tak nám zas začaly republikové závody. Tedy spíš taková předehra – MČR v nočním a další den netypicky sprint. Pro některé to byly teprve první české závody tento rok (pro mě) a pro ty ostřílenější (Synkovi) šlo jen o gradaci důležitosti stereotypu víkendových oblasťáků. Nic se nevyrovná MČR NOB 2016 Jako oddíl, který již tento šampionát pořádal, čekáme na někoho, kdo by nás v pořádání předčil. Ale ani tentokrát jsme se nedočkali nástupce. To bylo zřejmé již před začátkem šampionátu. Cíl vzdálen od shromaždiště 400m, žádný speaker, žádné online výsledky, žádné GPS. Holt laťku jsme položili velmi vysoko. A podle staré mapy bylo jasné, že nepůjde ani o žádný extrémně náročný nočák. To stavitel potrhl stavbou některých kategorií (např. D20), kterou by ve dne s lehkostí zvládli i D12. Rozdíl byl také ve vítězných časech. Zatímco my jsme spíše trpěli nižšími tratěmi, v Horní Brusnici se toho nebáli a nasázeli závodníkům poměrně velká kvanta kilometrů, což je mnou...

Trend našeho oddílu – každý rok uspořádat soustředění – pokračuje! Ale zatímco v posledních letech bychom soustředění pospali spíše jako „rozloučení se sezónou“, tentokráte šlo opravdu o soustředění v pravém slova smyslu. A tak jsme se vydali do krajů našeho pana prezidenta – na Vysočinu, přesněji do Blatin. Bílý statek, tmavá noc Vyjížděli jsme již v pátek v brzkých odpoledních hodinách, abychom ještě stihli nočák. Po příjezdu jsme byli ohromeni (alespoň ta část, která v Blatinách ještě nebyla) pohledem, který se nám naskytl. Luka osvětlena zapadajícím sluncem a náš bílý statek. Připadal jsem si jako v románech Karolíny Světlé. Ještě větší překvapení nás čekalo uvnitř statku. Nádherné prostory! Potěšení nás mlaďáků exponenciálně vzrostlo po objevení pingpongového stolu, u kterého jsme za celé soustředění strávili snad více času než na trénincích. Každopádně jsme po chvíli nazuli kecky a šli vstříc směru našich čelovek. První část po loukách, druhá...

Běhat v téměř domácím terénu s myšlenkou, ze to tam znám se nevyplácí (tedy alespoň dle mých zkušenosti). A tak jsem předstíral, ze to tam vůbec neznám. Sám sebe jsem překvapil, ze jsem si až zpětně uvědomil, ze jsem byl na místech, kde to znám moc dobře a nepoznal jsem to tam. Takže strategie se vyplatila. Těšil jsem se na třídenní praci s mapou a kvalitní trénink. V H21A  byl i můj bracha takže o závodění nebyla nouze. Dal jsem si cíl, ze se nesmí stát abych nevěděl kde jsem, to se až na jednu výjimku v třetí etapě podařilo. Všechny mé chyby byly nevhodně zvolené postupy nebo nepozornost, což je v mém případě zlepšení. A těch špatných postupu zas tolik nebylo. K tomu jsem docela i svižně běhal a tak z toho byl celkové 4. místo, což je zřejmě zatím můj nejlepší výsledek, ač tam jistě chybělo spousty o rientaku co se někde soustředili, ale na to se historie neptá. Dokonce jsem si i parkrát udělal radost když jsem zmátl pár eliťáků svým rychlým během a špatným postupem k...

Dvě vítězství na Velikonocích ve skalách 2018O velikonočním víkendu se běžel již 20. ročník "Pražských velikonoc ve skalách".Z našeho klubu se zúčastnilo 10 závodníků v různých kategoriích.1. etapa měla centrum v autokempu Nedamov, za příjemného, slunečného počasí se běželo na mapách "Svatá Barbora" a "Zahájí". S velkým množstvím pískovcových skal a hlubokých údolí si z našeho oddílu nejlépe poradila Petra Synková v kategorii D21B, která obsadila 1. místo. Pro 2. místo v kategorii H16 si doběhl Petr Synek. V kategorii H21A si pro 11. místo doběhl Venca Francke a 13. místo Antonín Synek st. Jako svůj první závod absolvoval v začátečnické kategorii B3 David Jakša. S tratí se statečně popral a získal  13. místo, hned za ním jako 14. doběhla i Barbora Synková. V kategorii D12 běžela Anna Vítková, která obsadila 17 mí sto.  Nejmladší závodnicí z našeho oddílu byla Elena Synková. V kategorii D10 obsadila 10. místo.  Ve veteránské kategorii běžela Šárka Synková v D40B (18....

V sobotu jsme se (v rámci tradičního Jarního poháru, pozn. red.) zúčastnili poháru štafet, který se konal v Praseku u Nového Bydžova. Běželo se na mapě "Jarní parket", terén byl typicky hradecký, velmi rychlý s velmi malým převýšením. Les byl většinou dobře přůběžný s bukovými hustníky a velmi hustou sítí cest. Na start se z našeho oddílu postavily 2 štafety. Ta hlavní a důležitá byla štafeta dorostenců. A druhá byla doprovodná, startující v mixech.  Na start prvního úseku dorostenecké štafety se postavil Petr Synek, který svůj úsek v délce 7,4 km zvládl v čase 37:43, což znamenalo 8.místo, ale s minimální ztrátou 1:50 na vedoucí štafetu SK Praga. Do druhého úseku předával svému bratrovi Tondovi, který na svém úseku předvedl vynikající výkon a časem 38:56 posunul naší štafetu na perfektní 3. místo, ale téměř zároveň s ním předávaly ještě 2 štafety. Do posledního úseku vybíhal hostující Kuba Bílý (hostuje z Teplic, pozn. red.), který na svém úseku sváděl velký souboj o pódiové...

    Jarní skály jsou jistě pro mnoho místních orienťáku ohranou písničkou, nicméně pro mě to byl kvalitní mapový trénink a hlavně zábava. Letošní ročník byl lehce speciální, jarní byl totiž jen názvem. Týden před skálama jsem jel přes Kost na kole skoro v kraťasech a teď je všude bílá deka a je pod nulou. Ne že by mi to vadilo, ba naopak. Byl to ideální trénink na můj nejdelší orienťák v životě - 43 kontrol a zhruba 1000km v Laponsku se sáněma v únoru 2019 (budu potřebovat vaše mapařské rady:)     Co se týče mého startu v H21A tak to byla letošní premiéra na mapě a nebyl čas na hrdinské činy, jimiž jsou v mém případě pokusy o nejisté postupy, které často končí dezorientací v prostoru. Hlavně jsem věděl, že orienťaci ještě nemají tolik naběháno a jediná šance na “úspěch” bylo to urvat rychlým během a jistým postupem. Což se relativně povedlo. Myslel jsem si, jaká to bude pohoda na vyšlapaných sněhových cestičkách, ale jelikož mam zásadu...

Ač se to na první pohled nezdá, neboť sněhové podmínky v nížinách LOBákům nepřály, a nebylo tak možné uspořádat závod třeba v Doksech, jako loni, v ČR se odjela kompletní sezona (pouze za cenu termínových přesunů). Posledního závodního víkendu se zůčastnila kompletní Novákovic rodina, a to mistrovství ČR na klasice v Roudnici v Krkonoších. Před závody několik týdnů nesněžilo, a proto nám Krkonoše pro závod připravily vánici. Díky tomu se ale dalo jezdit prakticky všude, neboť závod proběhl z větší části po loukách. Já jsem si, donucen okolnostmi, střihl chlapskou elitu, a jen litoval, že pro mě sezona končí, sotva začala. Nicméně - na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!   Výsledky: Dan - H21 - 29. Tom - H55 - 14. Pavla - D55 - 6.

Tón článku se vám může zdát divný. On je určen pro červencové číslo Dokského zpravodaje. Ale ono k němu není téměř co dodat. Jen snad že kde jsou ty časy, když alespoň vetoši vozili medaile :-)Bez medaile, ale s úsměvy.Z posledního a (zároveň nejdůležitějšího) závodučeských orientačních běžců v jarní části sezóny se vrátili závodníci OKDoksy sice bez medailí, ale přesto v některých případech docela spokojení.V Lipnici nad Sázavou v lese pod známým hradem se o víkendu 10.-12.6.rozdělovaly mistrovské tituly ČR na krátké trati.Do juniorské kategorie nastupovalo naše největšíželízko v ohni Vít Koštejn posíleno dobrým pocitem z dodatečnénominace na místo náhradníka pro juniorské mistrovství světa. V nedávnoabsolvovaných závodech celostátního žebříčku prokazoval Vítek zlepšující seformu a tomu odpovídalo i třetí místo v jednom ze dvou sobotníchkvalifikačních závodů. Do nedělního finále tak startoval před největšímifavority jako šestý od...