ORLOV, kóta 691

ORLOV.

Jméno ruského agenta? Určitě by mu slušelo. Ale penzion se
stejným názvem nás překvapil. Asi dlouho nesnese srovnání. Perfektní. I když -
možná za to může moje slabost pro ranní vejce se slaninou a bohatost
snídaňového sortimentu. Padalo to do nás ale i večer během sledování
hospodského hokeje. To je už dlouholetá tradice při květnových prvních
žebříčcích.

Kvůli tomu jsme ale do kraje dělostřeleckých střelnic a
Radaru nejeli. Na mladou krev čekaly u Hostomic áčkové žebříčky, střední generace si
béčkově zadováděla a my vetoši jsme si dokázali, že to ještě ujdeme. Terén? Klasika,
holt Brdy, ty nemají čím překvapit. Takže pohyblivé šutry a sem tam prudký
svah. I s těmi šutry. Body? Budou. Některým se totiž závod povedl. Hlavně Vítkovi.
Odstup od prvních se mu sice nelíbil, ale umístění na 7. a 4. místě je dobré.
Petr byl v sobotu osmý, v neděli přes nadějný úvod dorazil dvanáctý,
škoda těch chyb v závěru. Ani Tonda se zpátky mezi osmnáctkovou elitou
neztratil, i když na první dvacítku to stále není. Stálicí se stala Petra, běhá
spolehlivě v D35B, dokonce díky z ucha vytržené náušnici zanechala v Brdech
i krvavou stopu. Bratrovražedný Synkosouboj v H40B vyzněl podle očekávání
pro Tondu, Marcel ale mohl být spokojen se způsobem, jak zabojovala s kopci
celá jeho rodina. Pavla zabloudila pokaždé jen jednou (zato pořádně, dokonce
tak, že si jela o dva dny později spravit chuť na východočeský oblasťák), já
sice vůbec, ale taktika "jít čistě, ale pěšky" k úspěchům nevede.

Už se těšíme na sprint do Tábora.

/Tom/