Vrcholem (minimálně) podzimní sezony je bezpochyby MČR na klasice. A protože "na mistrovství se prostě jezdí", vyrazili jsme i my, ať už jsme na to měli, či nikoliv. Krom pěti závodníků v mistrovských či veteránských kategoriích vyrazil i Pavel, fanklub (Synkovi - Marcela a Tonda nejst.) a nezapomínejme na Bobíka, který nás dotáhl až na shromaždiště v Klepáčově u Šumperka (a samozřejmě také zpět). Sobotní klasika byla fyzicky velmi náročná. S bravurou ji zvládl Vítek a ve starších dorostencích ze druhého mísa suveréně postoupil do finále. v D45 a H60 se do finále probojovali také Petra H. a Tom. Tonda nejml. není schopen prodat svou fyzickou připravenost, kterou dokazuje v atletice, a naprosto zbytečnými chybami svou fyzičku degraduje. Já bych prodával, až bych brečel, ale bohužel není co (už jsem se zmínil, že to bylo opravdu fyzicky náročný). Pavel dokončil T9. Nedělní finále již bylo běhatelnější, a to přesto, že se běhalo ve stejném prostoru. Já si v D finále trochu spravil...

Lucka Charousková zajišťovala fotografování při OŽ v Provodíně. Foto je možné shlédnout na odkaze ZDE.

Téměř 1200 lampionů se sjelo druhý zářijový víkend do nádherného prostředí města Telč k dalšímu áčkovému sprintu. Shromaždiště bylo na zdejším fotbalovém stadionu, a tak dorazila na zápas jihlavského okresního přeboru (nebo podobné soutěže), pravděpodobně rekordní návštěva. Pětičlená výprava našeho klubu ale nepřijela fandit pupkatým čutálistům, které divácká kulisa donutila k životnímu výkonu, ze kterého se asi ještě doteď vzpamatovávají. Přijeli jsme si zasprintovat. A nutno říci, že jihlavští pořadatelé nám naservírovali lahůdkový sprint, s množstvím voleb, v nádherném prostředí historického centra, obklopeného ze tří stran rybníky, a přilehlého zámeckého parku. K tomu se přidalo babí léto – no prostě paráda. Vítek zaběhl svůj standard – 18. místo v H18A. Kluci ve čtrnáctkách také slušně, navíc potvrdili svou vyrovnanost – Petr 13., David 14. Tondu těžko srovnávat, nešel áčkovou kategorii, ale vítězství v Lize Vysočiny se počítá. No a já jsem, vzhledem ke konkurenci, se 30. místem...

Přeruším mlčení webovek a poreferuji o posledním dvojzávodě ŽA a ŽB Čechy, kam si osm z nás zajelo rozšířit případně doplnit jarní bodovou sklizeň.Za prvé - ještě nikdy jsem nebyl tak vděčný nápadu koupit klubový stan.Za druhé - ještě nikdy jsem se tak v září neklepal zimou a to jsme zažili už i sníh na Ramzové nebo ledové vichry v Orlických horách. V úterý jsem, namočen v jezeře, ještě netušil, že by to chtělo vyndat z hlubin skříní dlouhé moiry. Holt chtělo to domyslet, že se jede do 650 m. n. m.Za třetí - v neděli jeden Synek jedno zlato vyhrál, ale nebyl to ten náš a nebylo to v lese.Za čtvrté - bylo to hezké a říkali to i ti, kterým se nedařilo. Ale těch zas tak moc nebylo, snad jen k Pavle se v sobotu choval místy les nehezky a stavitel ještě hůř. Vím, jak jí asi bylo, měli jsme tři postupy společné a jeden 200 m rovně v tmavozeleném stál fakt za to. Mlaďoši v H14 neběželi špatně, ale furt to není úplně ono, těch minut, které ztrácej, je docela dost. To jako Péťa...

Jedinou větší klubovou akcí během léta jsou jako každý druhý rok naše největší vícedenní závody - tradiční borské pětidenní. Letos se po letech paběrkování účastní i větší skupinka našich závodníků (dokonce se vyplatilo postavit stan), a protože v letošních vedrech uschly pravděpodobně i naše stránky, budeme pětidenní sledovat den po dni, aby se "něco dělo." Celé závody, které přilákaly přes 1500 závodníků z celého světa, se konají v okolí Hamru na Jezeře. První etapa, krátká trať, nás zavedla severně od shromaždiště. Prostor, ve kterém se konal před dvěma lety též jeden závod Bor Cupu, nepřiléhal ke shromaždišti, proto se nezvykle i z cíle muselo nějaký ten kilometr šlapat. Vedra ještě nabyla tak úmorná, a krátká trať v příjemném běhatelném (a jednoduchém) lese se snad líbila každému. Tom s Petrou si hned první etapou a vynechanou kontrolou zkazili celé pětidenní. Marcela S. zradily boty, a též dozávodil. Ostatní se už s tratí tu lépe, tu hůře, vypořádali. Petr Synek vyhrál...

Vrchol jarní OB sezony lákal na panenský terén okolo biatlonového areálu Eduard u Jáchymova, který byl doposud použit pouze pro LOB. Terén sliboval zejména množství terénních útvarů, vzniklých dávnou těžbou stříbra, podobných těm, které známe z "našeho" Havířského vrchu, jen na mnohem větší ploše. Už v sobotním semifinále se ukázalo, že oproti loňsku, či dřívějším mistrovsvím v Jablonci či Třebíči, půjde o terén jednodušší. S Vítkem jsme tedy ve svých semifinále šli relativně čistě, což šel ale každý. Tedy téměř každý (zdravíme Pavla). Vítkovi to stačilo na splnění cíle, tedy postup do A-finále, pro mě to znamenalo tradiční céčko. Druhý den mi terén přišel o něco těžší, což jsem usoudil z množství chyb, které jsem tam nasekal. Obecně se však soudilo, že závod byl ještě o něco jednodužší, než v sobotu. Chybovalo se tedy méně (zdravíme Pavla). Vítek předvedl stabilní výkon, jak je u něj zvykem, což v takovém terénu stačilo na velice solidní jedenácté místo. Obhajoba loňského stříbra se...

  Je bezesporu výbornou zprávou, že po Vítkově odrůstu převzal štafetu Petr Synek a reprezentoval Liberecký kraj na LODM v Plzni. A ještě lepší zprávou je, jakým způsobem se toho zhostil. V úvodní krátké trati skončil na devátém místě. Skvěle mu však vyšly smíšené sprintové štafety, kde ve dvojici s Terezou Chrástovou (STH) v mladších žácích porazili všech ostatních dvanáct krajů i hlavní město Prahu a získali pro Liberecký kraj ZLATO! V závěrečném sprintu potom Petr zopakoval deváté místo z krátké trati. Nutno zmínit, že kromě Petra se LODM mládeže zúčastnil i Tonda Synek, který v atletickém závodu na 1500 metrů skončil na slušném osmém místě.

  Ještě poslední květnový víkend jsme zamířili do Žatce na „áčkový“ sprint. Pro Vítka to byl závod ŽA, pro Petra s Davidem doplněk štafetového vyzívacího poháru (štafety se běžely v nedaleké Kroučové, kluci běželi za JO), no a pro mě jsou sprinty už asi jedinou možností nabrat nějaké body do rankingu. Začátek závodu nás protáhl historickým centrem, věší část proběhla na sídlišti (tzv. závod „po hovínkách“). Mapově nebylo co řešit, šlo o rychlost a plynulost, jak to tak u sprintů bývá. Žáci, pravda, díru do světa neudělali, i když Davidovo 20. místo v konkurenci z celé republiky není k zahození, pro mě a Vítka se jednalo o jeden z povedenějších závodů.   První červnový víkend jsme se rozdělili na dvě výpravy. Pavel s Vítkem zamířili na áčka do Třebíče (Vítkovo 12. místo z longu je velmi solidní). Početnější skupina zamířila do Peklevsi, kde čekala Jičínská klasika – ostružiny, kopřivy a nikterak zajímavý les. Minimálně sobotní klasika se nemohla líbit asi vůbec nikomu....

Na opačném konci republiky ve Valašském Meziříčí jsme se z Doks sešli za studeného deštivého odpoledne tři. Stavitelé avizovali doplnění nepříliš originálního prostoru o umělé nepřekonatelné bariéry a přestože kampaň byla dost masivní, nejen my jsme se nechali více či méně zaskočit. Nejvíc Vítek, a nutno říci, že v jeho kategorii se to nejen minelami, ale i množstvím z toho vyplývajících disků jen hemžilo. Ačkoliv se náš nejlepší borec letos na sprint snažil poctivě připravit, stačilo to "jen" na 17. místo. Tonda Synek ml. se na MČR kvalifikoval z oblastního mistrovství a už to byl úspěch. Ten ale Tonda ještě znásobil, když z podobně postoupivších "béčkařů" ho porazil jen jediný a konečné 22. místo a hlavně jeho počínání na trati mile překvapilo. Přehlédnutí jednoho průchodu vedle umělé bariéry stálo vítězství i mě, ale to je holt sprint, k němuž vztak tak nějak patří. Kluci běželi ještě sprintové smíšené štafety v rámci hostování za BOR, z výsledků se zdá, že výkonem se...

Skvělý nápad od OK BOR a skvělý nápad od Petry Hradecké, která se snaží, aby naše mládež tyto závody absolvovala. Je poměrně málo oblastních závodů a tak pionýrská žákovská liga je vhodná zejména pro kategorie, které se neúčastní celostátních závodů. Od nás z klubu tak jezdí zejména Petra Z., Anička Sch., Terka B., ale svůj první opravdový závod absolvoval i Ondra Dedek a další. A výsledky dosahují dobré, Petra 2x 1.místo a jedno třetí, Terka jedno první a jedno třetí, Anička S. vyhrádla také. Velkým milým překvapením byl i Ondra, který v konkurenci 9 kluků obsadil krásné 3.místo. Všem gratulujeme. Podrobnosti je možné naléz na tomto odkazu ZDE.