První OŽ sezóny za námi

Po šesti letech jsme se vrátili do rovinatého terénu u Roudnice n. L. na první oblasťák letošní sezóny (první závod to nebyl, ale o Jarních skalách nikdo ze zúčastněných nic nenapsal). Co k závodu říci? Nechci hodnotit tratě, ostatně to by se mi mohlo za čtyři neděle vymstít. Napíši jenom tolik, že já bych v takovém terénu, sestávajícím se v podstatě pouze z rovnoběžných linií, stavět nechtěl, neboť s tím by sebelepší stavitel nic neudělal (nabízí se tedy logická otázka - co jiný terén???). Na druhou stranu si odpočinul mozek, protože nemusel za celých téměř devadesát minut řešit jediný orientační problém. Prostě kouknout do mapy, zjistit, jestli naběhnout na cestu, či si zase trošku odrápat nohy od nějakých akátů, mapu strčit do trenek a na další kontrole postup opakovat. Kdyby to bylo alespoň kratší, nicméně fyzička je skutečně pouze můj problém. Z veteránské kliky jsem zaslechl názory na závod přesně opačné, tak ať někdo z nich přidá svůj názor, ať je to zajímavější. Co se výsledků týče - pěkné je Tondovo vítězství v H16, byť samozřejmě nejlepší dorostenci běželi Jarní Pohár. Za zmínku stojí i čtvrté a páté místo jeho rodičů v D35 a H21K.

 Souběžně se běžel jeden z nejtradičnějších závodů u nás, Jarní pohár, kterého jsme se loni zúčastnili i my. Letos běželi pouze Vítek s Pavlem, přičemž pro Vítka se rovněž jednalo o nominační závod na první ročník Středoevropského poháru. Jedenácté místo v H21C asi na dres se lvíčkem na prsou stačit nebude, ale výsledek to není špatný, vzhledem k tomu, že se závodu zúčastnila v podstatě celá naše dorostenecká špička.

D.