Na opačném konci republiky ve Valašském Meziříčí jsme se z Doks sešli za studeného deštivého odpoledne tři. Stavitelé avizovali doplnění nepříliš originálního prostoru o umělé nepřekonatelné bariéry a přestože kampaň byla dost masivní, nejen my jsme se nechali více či méně zaskočit. Nejvíc Vítek, a nutno říci, že v jeho kategorii se to nejen minelami, ale i množstvím z toho vyplývajících disků jen hemžilo. Ačkoliv se náš nejlepší borec letos na sprint snažil poctivě připravit, stačilo to "jen" na 17. místo. Tonda Synek ml. se na MČR kvalifikoval z oblastního mistrovství a už to byl úspěch. Ten ale Tonda ještě znásobil, když z podobně postoupivších "béčkařů" ho porazil jen jediný a konečné 22. místo a hlavně jeho počínání na trati mile překvapilo. Přehlédnutí jednoho průchodu vedle umělé bariéry stálo vítězství i mě, ale to je holt sprint, k němuž vztak tak nějak patří. Kluci běželi ještě sprintové smíšené štafety v rámci hostování za BOR, z výsledků se zdá, že výkonem se nijak nevymkli z počínání svých kolegů a do týmů "zapadli".
Příští rok se na sprint jede zase daleko - do Uherského Brodu, Vítek má ale šanci trochu si chuť spravit už tento týden na áčkovém sprintu v Žatci.
/Tom/
—————