Hrrr na ně!

...zakřičeli jsme si a vyběhli do krásného historického Tábora pro medaile z letošního mistrovství ČR ve sprintu. A bylo to pro nás něco, jako pro Žižku Vítkov. I když, Vítkov... Spíš Péťov. Ne, že by Vítek běžel špatně, osmé místo z republiky se počítá. Svou první medaili (bronzovou) však v H16 vybojoval Péťa Synek, a udělal tak radost i nám, kteří jsme sice bojovali, ale spíše hrdinně zahynuli na vozové hradbě, než že bychom za zpěvu chorálu dobíjeli poražené křižáky. Sprint to byl každopádně parádní, škoda, že měst jako je Tábor není u nás více. Bludiště uliček neodpustí ani chvilku nekoncentrace, o čemž se mnozí z nás přesvědčili.

Na ubytování asi rovněž dlouho nezapomeneme, polorozpadlý mlýn a jeho majitel, američan Chris, se nepochybně vryli do paměti (a myslím to pozitivně).

V neděli nás čekal klasický lesní áčkový závod. Terén nesliboval kdovíjaké představení, ale nakonec to nebyl špatný middle, i když dříve startující se museli prodírat pořádným fekálem. Přirovnal-li jsem sobotní sprint k prvnímu triumfu Husitů, nelze naše nedělní výkony nepřirovnat k Lipanům. Skoro jako bychom příliš horlivě oslavovali Petrův bronz. (ale tak to nebylo, vážně!) Navíc jsem s Koštětem o vteřinu prohrál sázku o rychlejší doběh... Prostě závod "blbec."

D.