HROB 2012

Aby web nesloužil jen jako organizační kanál, ale i jako osvěta ve věcech orientačního běhu, rozhodl jsem se napsat článek o jedné netradiční o – disciplíně. Minulý víkend jsem si zpestřil tradičním mistrovstvím ČR v horském OB, kterému se ale mezi námi orienťáky neřekne jinak, než HROB. Název je to vskutku přiléhavý, ale o tom později.

O HROBU jsem mluvil jako o netradiční disciplíně, ale paradoxně jde vlastně o návrat ke kořenům orientačního běhu. Jedná se o poměrně dlouhý dvoudenní závod s relativně malým množstvím kontrol, který se běhá ve velmi členitém terénu na upravených turistických mapách v měřítku 1:30 000. Dalším specifikem je, že se běhá ve dvojicích. Na mapách je velmi málo detailů, takže dohledávky v podstatě neexistují, kontroly jsou na jasných objektech. Jde hlavně o zvolení správného postupu. A nejduležitější je – VYDRŽET!

Letošní ročník se konal v Moravském krasu. Můj názor je, že horský OB by se měl běhat na horách, ale musím uznat, že se pořadatelům závod opravdu povedl. Utvořil jsem doksko – chrastavskou dvojici s Honzou Němcem. Vybavili jsme se několika enervity a jednou lahví s pitím za opaskem a vyrazili. Úvodní pasáží je free order (volné pořadí kontrol), aby se pole po hromadném startu roztrhalo. Ten jsme absolvovali ve slušném tempu, škoda jedné velké chyby (tzn. 10 minut, v normálním závodě by to byl konec, tady se to dá dohnat). Běželo nám to hezky, dokonce přišly i silácké řeči, jaké je vedro a jak nám překáží lahve, že je na příští občerstvovačce necháme. Free order jsme oběhli za necelé 2 hodiny. Druhá část trati byla již klasická trať s pevným pořadím kontrol. A nám začalo docházet. První přešel do chůze můj spoluběžec, jednoduše „vyžaketil“. Jak jsme byli rádi, že jsme si lahve s pitím ponechali. Po druhé občerstvovačce jsme se opět rozběhli, i když tempo značně opadlo. Po 4,5 hodinách jsme se dostali do cíle, na slušném 15 místě. GPS naměřila přesně 37,5 naběhaných km.

Člověk si nedovede představit, že by měl druhý den nastoupit na stejně dlouhou trať, nicméně po guláši a pár pivech jsme se trochu vzpamatovali.

Druhý den jsme vystartovali opět velmi slušně, na 4. kontrole jsme byli dokonce v čele balíku, nicméně na prvním dlouhém postupu jsme se oddělili od skupiny a udělali chybu. Balík nám utekl a mě začaly chytat křeče a bolet celá levá noha. Zbytek tratě (asi 20 km) jsem kulhal, ale jak jsem psal - nejdůležitější je vydržet! Člověk by nevěřil, jak pomalu ubíhá trať na mapě s měřítkem 1:30 000. Nicméně po 34 km jsme dokulhali (kolegu taky chytlo koleno), sice jsme spadli na 22. místo, ale vydrželi.

Po doběhu jsem nechtěl ani slyšet o nějakém dalším ročníku, ale teď už se na něj těším. Krásná příroda, specifická atmosféra – výborné zpestření závěru sezony

Výsledky jsou zde a zde (název týmu - Buchtičky, neptejte se proč), mapy i s našimi postupy zde.

Dan

Naše dvojice na začátku - to nám ještě bylo hej...